Pokud jste už někdy cvičili v přítomnosti jiných lidí, například v posilovně, určitě jste si všimli jistého druhu, který působí, jako by jim někdo u cvičení šlapal na krk. Jak to myslím mě nechte uvést na malé anekdotě ze života.
Několik let zpátky jsem se rozhodla v rámci udržování dobré kondice vyzkoušet cvičení, které zní naprosto příšerně infantilně – trampolínky. Po zkušenosti s pološílenou instruktorkou mohu říct, že příšerné to rozhodně bylo, ale infantilním už si nejsem tak jistá, protože tyhle trampolínky by zabily i dospělého chlapa.
Přes velikou fyzickou i psychickou bolest, kterou jsem v téhle místnosti plné malých pekelných trampolínek prodělávala, jsem si všimla v rohu místnosti ženy, při pohledu na níž jsem se nemohla ubránit úsměvu. Byla bych se smála nahlas, ale subjekt mého zájmu se nacházel v očividně tak těžké životní situaci, že smích by byl naprosto bezcitný a nemorální. Považuji se za vcelku empatickou osobu a tak jsem se spokojila jen s lehkým nadzvednutím koutků a periferním viděním jsem si nenápadně zlepšovala náladu.
Poprvé upoutala mou pozornost, když po dotazu „Dáme si to ještě jednou?“ jako jediná odvážná (nebo zlomená) zakřičela s podtónem čirého zoufalství „NE!“. Po tomhle hlasitém výkřiku nesouhlasu s jakýmkoli fyzickým výkonem navíc jsem ucítila hlubokou sympatii. A když jsme si k dívčině šoku sérii na zadní stehna daly opravdu ještě jednou, začala jsem, při průběžném pokukování, zda ještě subjekt žije, přemýšlet nad lidským konáním.
Proč lidé chodí cvičit, pokud jim to působí takovou bolest? Obličej ženy připomínal chvílemi raněnou laň, chvílemi laň již skoro pošlou. Grimasy, které předváděla, zkrátka působily, jako že se ta nešťastná osoba vyskytla v místnosti plné trampolínek a zpocených těl na základě strašlivého omylu a jako mučedník tu musí setrvat až do konce (ať už to znamená konec cvičení nebo náhlá smrt vyčerpáním).
Zamyslela jsem se v tu chvíli nad zvířaty. Ty tohle přece nedělají. Ani pro vzhled, ani pro dobrou kondici, pro dobrý pocit, nebo dokonce nedej bože kvůli udržování statusu „fitness“ na sociálních sítích. Zvířata nevkládají energii do nesmyslné pohybové aktivity bez jasného cíle. Síly si šetří na dobu lovu, nutného přesunu nebo útěku, páření nebo souboje. Využívají své schopnosti, když je jich potřeba a za ně následuje odměna.
Možná, že tím problémem tedy je, že na rozdíl od zvířat si lidé vytvořili podmínky, ve kterých své pohybové schopnosti používat nemusí a tak se musí nutit k nesmyslným cvičením, kterými se snaží vyvážit všechny ty odměny, které získali bez větší fyzické námahy.
V moderním světě se naše úsilí výrazně přesouvá do duševní sféry. Možností práce z domova nebo z kanceláře přibývá a rostou tak pracovní pozice v pozici vsedě. Slýcháme to ze všech stran, jak důležitý je, obzvlášť při sedavém zaměstnání, pohyb. Jak deformující je pro lidské tělo setrvání v jedné pozici. Je tu ale i jiné řešení, které naopak setrvávání v určitých pozicích při práci obrátí z omezení ve výhodu.
Slyšeli jste o RPP neboli Repeated Position Practice? Do češtiny bychom to mohli přeložit jako trénink opakovanými pozicemi, tedy TOP, chcete-li. Tento TOP trénink můžete uplatnit i v jakési office fitness, která po vás nevyžaduje, abyste odcházeli od rozdělané práce, ve skutečnosti pracuje právě s tím, že se od stolu chvíli nehnete a využívá to ve prospěch vašeho těla. To je pro náš nepohyblivý druh úchvatná zpráva!
Pokud budete dodržovat určitá pravidla uspořádání svého pracovního místa a budete si hlídat pozice, ve kterých setrvává vaše tělo, pak se z vás nestane jakási kancelářská kreveta, jakou mnozí u stolu zhroucení lidé začínají připomínat. Na pohyb nesmíme zapomínat, ale můžeme při tom myslet i na jiné možnosti, jak neposlat svůj pohybový aparát do pekla.
